Z Péti je opravdu ta veselá,zdravá a temperamentní pejska,jak jsme doufali.Běhá jak vrtulka,na zahradě se prohání a sportuje,asi aby dohnala dobu,kdy nemohla nic takového.Kdykoliv chce ven,ví,že musí počkat na verandě,až jí sneseme ze schodů a stejně tak se pod nimi zastaví,když se vrací.Jinak ale omyl,že se bude klidně a důstojně procházet,jak se sluší na rekonvalescentku!Mrňavé nožičky se pod ní míhají a když se vyběhají,začíná kontrola pořádku.Seštěká kohouty a slepice,sousední pejsky a nakonec zkontroluje krtčí hromádky a myší díry.Pokud usoudí,že jsou nablízku,snaží se je vyhrabat (a nebo že by to bylo tím,že se ráda koupe a fénuje)?
Vůbec se chová,jako by se nikdy nic nestalo.Pořád jí pro jistotu hlídáme,ať už jsme na zahradě s ní,nebo alespoň z okna.Zabránit jí v lítání dost dobře nejde,ale spoléháme prostě na přírodu,snad,kdyby měla bolesti,by se chovala klidněji a případného kulhání bysme si určitě všimli.
Jediné,co jí opravdu dokáže potrápit je,že nesmí do lesa.I když jí pan doktor slíbil,že za rok si už zase bude moci zalovit.A tak jí to myslivci alespoň trochu vynahrazují. Protože střelenou zvěřinu před odvozem stahují a upravují u nás,(mají na to tři kůlny na různých místech),Peťulka si jí smí najít,ukázat jim,kde je a trochu si přitom zařádit.A za to si užívá stejných pochval a slávy,jako kdyby stopovala a vodila přímo od posedu